woman 1006100 960 720Jmenuji se Daria. Můj bývalý manžel byl odsouzen k nepodmínečnému trestu odnětí svobody v délce tří let se čtyřletou podmínkou za týrání osoby žijící ve společné domácnosti.

Svého dnes již bývalého manžela (pana X) jsem si vzala z velké lásky. Chodili jsme spolu asi osm let a měla jsme pocit, že je to ten pravý na celý život (zodpovědný muž a asi nejlepší táta pod sluncem pro naše děti). Žili jsme si jako v pohádce. Měli jsme díky pracovitosti pana X dostatečné finanční zázemí a po dvou letech manželství se nám narodila dcera, po dalších čtyřech letech syn. Děti byly zdravé, dobře se učily, byly sportovně aktivní. Společně jsme trávili volný čas, dovolené, výlety apod. Měli jsme hodně známých a náš život byl takový barevný veselý kolotoč. Měla jsme pocit, že žiju s princem. Asi jsem to i sama tak chtěla vidět.

Postupně, když jsme byli sami, začal být pan X doma podrážděný a začal mi vyčítat v podstatě všechno. O harmonickém soužití se nedalo mluvit. Když přišel domů, nic nebylo dobře. To byla snad jediná jistota, kterou jsme s dětmi zažívaly.

Jediné, co mne drželo při životě, byly děti. V roce 2011 se nám narodil druhý syn a já měla pocit, že u nás zase zavládla spokojenost. Bylo to ale opět jen na chvilku. Rodinná atmosféra byla tak neúnosná, že jsem začala mít i velké zdravotní problémy. Přestávala jsem mluvit a začalo se mi špatně dýchat.

Od podzimu roku 2012 mne začal pan X i fyzicky napadat. Měla jsem vytrhané vlasy, podlitiny na těle, nalomený prst, do teďka mám jizvu na zádech od toho, jak mi strhl řetízek z krku. Fyzické útoky byly stále častější a brutálnější. Pamatuji si na jeden silný zážitek, který zaktivoval moje obranné mechanismy. Stála jsem u zdi v garáži a on mlátil dřevěnou tyčí okolo mě. Já jsem si v tu chvíli přála, aby mě zabil a všechno by skončilo. Můj vnitřní pocit, že jedině smrt mě vysvobodí, mě překvapil. Do té doby jsem si myslela, že mám dostatek sil se mu bránit a ochraňovat naše děti před jeho chováním. Zbytek dne jsem přemýšlela o tom pocitu, že jedině smrt mi pomůže a o tom, zda mám právo na takové řešení. Stále jsem si opakovala, že mám zodpovědnost za tři děti. Druhý den jsem se pokusila začít nějak řešit situaci. Volala jsem na linku určenou obětem domácího násilí a jejich profesionální přístup mi hodně pomohl. Uvědomila jsem si, že řešení musím najít sama, ale slova pracovnice linky mi dodala odvahu. V tu chvíli jsem potřebovala, aby mě někdo nestranný vyslechl a řekl, že to, co zažíváme, není normální. S pracovnicí linky pro oběti domácího násilí jsem mluvila před koncem dubna roku 2013 a pan X byl poprvé vykázán ze společného obydlí dne 1. 5. 2013. Od května 2013 byly děti soudem svěřeny do mé péče. Na doporučení odborníků jsme se v červnu 2013 pokusili situaci řešit za pomoci psychologa. Vypadalo to, že si pan X svoje chování uvědomil, ale čas ukázal, na jak krátkou dobu to bylo. Dne 8. 11. 2013 proběhlo další napadení a byla zavolána Policie ČR. Od jara 2014 stále nadávky, ale fyzické útoky byly v menší míře. Život byl opravdu nesnesitelný pro mě i děti. Dne 1. 12. 2014 jsem podala žádost o rozvod a dne 9. 12. 2014 byl pan X vykázán. Vykázání bylo postupně prodlužováno, ale v lednu 2015 mě fyzicky napadl. Na rozhodnutí státní zástupkyně byl vzat do vazby. Ve vazbě byl až do soudu, který ho dne 5. 5. 2015 odsoudil za týrání osoby ve společné domácnosti. Dne 25. 6. 2015 nás Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozvedl. Musím přiznat, že odejít od násilníka není cesta jednoduchá a rozvodem to nekončí, ale najít v sobě odvahu být zodpovědná za svůj život, najít odvahu s nespravedlností bojovat, stojí za to.

Ovšem musím zkonstatovat, že rozhodnout se odejít od násilníka bylo velice těžké rozhodnutí, ale nevěděla jsem, že další zkouška bude v podobě finančního zajištění dětí. Do doby než jsem podala žádost o rozvod, jsme s dětmi finančně nestrádaly. I po podání žádosti o rozvod pan X platil na děti stanovené výživné, ale v době kdy byl vazebně vyšetřován, již výživné neplatil. Já s dětmi jsem neměla nárok na dávku hmotné nouze, vzhledem k tomu, že vlastníme i jinou nemovitost, než tu kde jsem s dětmi bydlela. Ostatní majetek ovšem užívala rodina mého bývalého manžela. Nevěděla jsem, co mám dělat. Našla jsem odvahu promluvit o násilnostech ze strany bývalého manžela, který byl vzat do vazby. Byl ve vazbě a na děti NIKDO neplatil výživné, na dávky jsem neměla právo a o přídavky na děti jsem nemohla žádat, protože se počítaly zpětně a já v té době byla ještě s bývalým manželem. Nikde nebylo možno najít pomoc. Pomohla rodina a přátelé. V tuto chvíli stát selhal. Ale musím přiznat, že po třech měsících jsem mohla zažádat o příspěvky na bydlení apod. Hned bylo lépe.

 

 

 

Projekt vznikl za podpory

Webové stránky vznikly v rámci projektu Koordinace opatření na podporu sladění pracovního a rodinného života na úrovni krajů reg. č. (CZ.03.1.51/0.0/0.0/15_009/0006233). Tento projekt je financován z Operačního programu Zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.

Sdílet

Vyrobeno v UNISMINI | Mapa stránek