Centrum pro rodinu v Krupce funguje již 25 let. Za tuto dobu se mu podařilo pomoci nespočtu rodin. Jednou z aktivit, jejímž prostřednictvím se Centrum snaží podpořit rodinné vztahy, jsou Víkendy pro otce s dospívajícím synem aneb „Mnoho mužů má děti, ale málo dětí má otce.“
Cílem této akce je prohloubit vztah otců se syny procházejícími jedním z klíčových období dospívání. Synové si mohou díky tomuto zážitku uvědomit, že cesta k plnému mužství není jednoduchá. Otcové si mají možnosti připomenout či osvojit zásady „dobrého“ otcovství
a pochopit, jak jednoduché je při výchově potomka udělat chybu a jak obtížné je tuto chybu napravit.
Projekt sice stále vzbuzuje určitou nedůvěru, především ze strany synů, jeho dobré výsledky je ale těžké přehlédnout. Počáteční rozpaky cítil také sedmnáctiletý Honza, když za ním jeho otec přišel s nápadem společně stráveného víkendu. S tátou mu to moc neklapalo, měl pocit, že ho příliš kontroluje a ospravedlňuje to tím, že se řídí heslem „důvěřuj, ale prověřuj,“ ze kterého ovšem vnímal pouze druhou polovinu.
Přesto, že si nedokázal představit, co bude s tátou celý víkend v přírodě dělat, kývnul na jeho nabídku. Utěšoval se tím, že tam v nejhorším případě budou i jiní lidé a stráví celý víkend v přírodě provozováním adrenalinových aktivit. Otevřenost prostředí pocítil hned po příjezdu. Na místě bylo plno vrstevníků, jejich otců i dostatek organizátorů. Především se ale všude nacházeli jenom samí muži, což Honzovi vyhovovalo.
Víkend už od počátku převyšoval jeho očekávání. Pohybové, často adrenalinové, aktivity, žádné vysedávání. Přesně tak, jak to má rád. Došlo ale samozřejmě i na mluvení, kdy se Honza v debatách se stejně starými kluky ujistil, že se jejich vztahy v rodině příliš neliší. Pochopil, že všichni rodiče se o své syny strachují, vidí v nich malé děti, radí jim a říkají, že to s nimi myslí dobře.
Konečně došlo také na debatu mezi čtyřma očima mezi ním a jeho otcem, kde si měli navzájem říct něco ze svého života, co by neradi, aby se ten druhý dozvěděl od cizích lidí. Táta mu vyprávěl o své velké bolesti, kterou si musel projít ve vztahu ke svému otci. Honza o jejich neshodách netušil a už vůbec nevěděl, jak táta dědovi ublížil. Měli oba slzy v očích a něco je nutilo se obejmout.
Najednou mu byl táta bližší. Bližší tím, že před ním uznal svoji chybu a projevil lítost nad tím, jak se v mládí zachoval vůči svému otci. Ještě více si potom táta získal Honzovy sympatie, když dokázal říct, že se mu v životě mnohé nepovedlo. Právě společný víkend pomohl k tomu, že si nyní svého otce váží jako nikdy předtím.
Po větším sblížení se svým synem toužil též František (47). Myšlenka celého projektu v podobě pomoci otcům doprovodit své syny na cestě k dospělosti jej velmi oslovila. Se starším synem podobnou aktivitu dle svých vlastních slov propásl, s mladším – Jirkou – si to ale nechtěl nechat ujít. Zároveň vždy cítil, že svému druhému synovi něco dluží, ale nevěděl, co to je.
Na Víkendu na něj velmi silně zapůsobil už první dojem. V dobrodružné atmosféře samoty chatkového tábora v prostřední lesa s rybníkem se sešlo na 30 dvojic otců se syny, všechny ve stejném naladění. Kromě aktivit, které tmelí vztah mezi otcem a synem a díky společným zážitkům jej dokonce prohlubují, samozřejmě i tentokráte došlo také na mluvení.
Jedním z témat byly rituály upozorňující na důležité životní situace, jako je zranění syna otcem či nedůvěra. Ta byla rovněž jedním z témat, o nichž si se svým synem otevřeně povídal. František přiznává, že rozhodně nebylo jednoduché poslouchat, co Jirka prožíval při jeho různých otcovských výchovných „úletech,“ ale musel dodržovat pravidlo „syn mluví a otec jen naslouchá.“
Nikdy si nepomyslel, co jeho syna trápí a z čeho má naopak radost. Zjistil také, jakého má zručného a pohotového syna, jak si Jirka dovede poradit v krizových momentech. Uvědomil si, že Jirka je dospělejší než jim i s manželkou připadal. Neméně byl jako otec překvapený, jak rozumné názory má na život a byl šťastný, že se mezi ním a synem vytvořilo silnější pouto
a vztah založený na důvěře. Po víkendu cítí odhodlání nevzdávat věci, které by předtím hodil za hlavu, a více respektuje synovy názory.
Stále váháte nad prospěšností této aktivity? Pak vězte, že na Víkend pro otce s dospívajícím synem se letos během 12 minut po začátku přihlašování přihlásilo 38 dvojic, z nichž 8 je aktuálně na listině náhradníků, neboť přesahují kapacitu. Na další termín se bude možné zapsat až 31. ledna 2019 v 19 hodin.